Doma nebo ve škole? Historie a současnost domácího vzdělávání

Domácí vzdělávání do jisté míry zpochybňuje moderní pojetí školství, vzdělávání a rodiny a je od svého zavedení v USA koncem 70. let 20. století považováno za velmi kontroverzní způsob vzdělávání. Navzdory všem kontroverzím zaznamenává domácí vzdělávání v posledních desetiletích explozivní růst, který se urychlil během pandemie Covid-19. Ačkoli je domácí vzdělávání tradičně nejpopulárnější ve Spojených státech, jeho růst je patrný po celém světě. Důvody tohoto celosvětového růstu lze hledat v řadě vzájemně se prolínajících kontextuálních a společenských událostí a různých, často protichůdných společenských trendů. Mezi ně patří zavedení legislativy týkající se tohoto způsobu vzdělávání a usnadnění přístupu k němu. Je také zřejmé, že široký přístup k internetu, a tedy k online vzdělávacím zdrojům, a rozvoj nových technologií rovněž hrají roli v urychlování růstu domácího vzdělávání. Někteří vnímají nové technologie jako „game-changer“, které dramaticky přetvořily podobu domácího vzdělávání. Tyto nové technologie mají potenciál podpořit, obohatit a personalizovat výuku a umožňují setkávání v online prostoru; osvobodily studenty a pedagogy od omezeného prostoru třídy a daly studentům větší kontrolu nad jejich učením. V praxi jsou využívány nejen k poskytování vzdělávacího obsahu a komunikaci, ale také k podpoře politické mobilizace žáků v domácím vzdělávání. Kromě toho změny v životě dospělých, zejména větší flexibilita zaměstnání a více možností pracovat z domova, usnadňují praxi domácího vzdělávání.