×
Profilový obrázek uživatele Klára
Klára

Nepopulární profese. Co studenti dělají, i když nechtějí.

Jako dítě chtěl být každý astronautem nebo lékařem, jako studující dítko pak právníkem či manažerem. Taková pokladní v supermarketu nebo operátor call-centra se tehdy zpravidla na žebříčku nejoblíbenějších pozic neobjevovali a není tomu tak ani dnes. Podobné je to s finančními poradci, recepčními nebo s pracovníky technických služeb. Proč tyto profese studenty nelákají, i když u nich ve finále skončí, a lákají vůbec někoho?

Jistěže. Každé zboží má svého kupce stejně tak, jako každá profese má své vášnivé vyznavače. Odpůrci v těchto případech ovšem výrazně převažují. Odhlédneme-li od žebříčku profesí tříděných dle své společenské užitečnosti, na jejichž chvostu se v posledních letech zabydleli zejména politici a úředníci, a zaměříme-li se ryze na studenty, objevíme skupinu pozic, které – ačkoliv u nich hojné procento mladých lidí nakonec skončí – nikdo vlastně dělat nechce.

Operátor call-centra

Každý to známe. Zazvoní telefon a na druhé straně zaručeně úžasná nabídka nového tarifu, předplatného internetové televize, levnější elektřiny a podobně. Už po prvních slovech, která onen podezřele příjemný a asertivní hlas (v těch lepších případech) pronese, máme chuť prásknout telefonem o zem a utíkat pryč. Proč? Protože se to stává každou chvíli a nikdo rozumný po telefonu nikdy nic nenakoupí.

Roztřesený student na druhé straně linky má mnohdy v žaludku obdobně silné svíravé pocity jako klient, jehož číslo se chystá vytočit. Sám si totiž zpravidla uvědomuje, jak na něj bude majitel neznámého čísla, které na něj vypadlo ze všemocné firemní databáze, reagovat. A většinou se nemýlí, ale nějak si prostě na chleba vydělat musí.

Pokladní v supermarketu

Píp. Píp. Píp. Monotónní zvuk markovaného zboží přejíždějícího po lesklé ploše ven z vlastnictví supermarketu do kapsy kupce, to mnoho z nás denně zažívá jako krátkou exkurzi, jiní v tom ovšem musejí dlouhodobě setrvat a občas i docela trpět. Fráze, které po jejich třistapadesátém zopakování už nemyslí vážně ani extra upřímný člověk, a pohledy nakupujících, jež vesměs znamenají: To nemáš nic lepšího, jak se životem naložit? – frustrace se dostavuje téměř okamžitě.

Studentovi se honí hlavou pořád dokola modlitba – hlavně ať nepotkám nikoho známého – a lidi proudí kolem bez povšimnutí, jako kdyby byl jen hadrem na podlahu. A sem tam se s ním někdo pohádá, to taky stojí za to.

Finanční poradce

Rovná se podvodník, rovná se zloděj. Ačkoliv existují tací, kteří dělají svou práci dobře, a klientům skutečně vydělávají peníze, obecně na ně společnost nahlíží jako na škůdce. Bylo tu už příliš skandálů s mladíky v oblecích šitých na míru, se značkovými hodinkami a v drahých autech, kteří měli mléko u brady a v očích faleš.

Pro studenta je to perfektní brigáda – nebo to tak alespoň zní – volné pracovní tempo, schůzky se plánují tak, jak mu to vyhovuje, provize jsou veliké. Začátek kariéry ovšem až bolestně připomíná práci v call-centru a na schůzkách vám ani vlastní bratr zrovna dvakrát nevěří. Velmi často se také stává, že ztrácíte kamarády, kteří si o vás najednou myslí, že jste šmejd.

Obsluha ve fastfoodu

Hlavně nezapomenout na okurku, to je asi to nejtěžší, co vás při rozjezdu kariéry v řetězci fastfood restaurací čeká. Budete krmit nejen hladové, ale také opilé, drzé a nepříjemné lidi. Budete se muset naučit řadu frází, jak od zákazníka zjistit, chce-li ke hranolkům také kečup, a poděkovat za každý uzmutý a dále předaný cheeseburger. Na sobě budete mít nepadnoucí, pravděpodobně i dost nevkusnou uniformu a bude z vás cítit olej.

Vytrváte-li však, dá se i z pozice prodejce hamburgerů vypracovat až na manažera. Jen nesmíte zapomenout na tu okurku.

Recepční

Perfektní práce pro každého, jehož výkonnostním maximem je zvedat telefony a mačkat tlačítka. Zvládáte-li i trochu víc, pravděpodobně vás práce k smrti znudí. Pár frází, přepojování telefonů, v lepším případě také uvádění klientů k šéfům a vaření kafe. Občas uniforma, naštěstí ne příliš často, no a bez hranolek. Kariérní růst ale zpravidla nula a jako na hadr na vás rovněž nahlíží kdekdo.

Do stejné skupiny patří také pracovník technických služeb, barmanka v herně, spojovatelka nebo třeba uklizečka – mezi studenty vysokých škol ovšem nejsou tyto profese až tak běžné, za což vděčíme zvyšování vlastní kvalifikace pomocí studia.

I výše jmenované profese z našich portfolií za čas vymizí, aby mohly být nahrazeny jinými, líbivějšími. Možná i některý právník nebo manažer se mezi nimi objeví a možná nakonec i ten astronaut. Jen tomu musíme něco obětovat a „vytrpět“ si práci pokladní nebo operátora je nakonec taky docela dobrá škola. Zkrátka komu se studuje – a to jakkoliv – tomu se zelení.

Autor: Markéta Paráčková

Foto: Canva.com


Autor
Klára
Vytvořeno
27. 11. 2017
Počet přečtení
996×
Tagy

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Další informace