Den zrady: Clooneyho březnové idy

Ne vždy to dopadne dobře, když v sobě herec objeví režisérské sklony. V případě George Clooneyho to naštěstí neplatí. Kromě jeho dvou slušných režijních počinů Miluj svého zabijáka a Dobrou noc a hodně štěstí je toho dobrým důkazem i Clooneyho zatím polední snímek Den zrady, kde si kromě režie ještě vystřihl roli senátora Morrise, který bojuje v demokratických primárkách v o místo v Bílém domě (kandidát republikánů je příliš slabý).

V soukolí politiky

S filmovými adaptacemi divadelních her se teď za velkou louží doslova roztrhl pytel, kromě Cronenbergovy Nebezpečné metody a Polanskiho Boha masakru teď do českých kin dorazilo také převedení kritiky pozitivně hodnocené a divácky úspěšné hry Farragut North od Beaua Willimona. Ten se ve své hře volně inspiroval kampaní Howarda Deana během demokratických primárek v roce 2004. Možná i kvůli tomu se o Dnu zrady píše jako o filmu, ve kterém prý Clooney tepe politické nešvary, ukazuje amorální prostředí vrcholné politiky a tak dále a tak dále. Ale autoru hry ani Clooneymu určitě nešlo jen o nějakou aktualitu. Mnohem přesnější asi bude o Dni zrady mluvit jako o studii jednoho charakteru, který v politických v

V centru vyprávění totiž stojí Stephen Meyers, mladý ambiciózní poradce, který touží po politické moci. Skvěle to ilustruje jeden zdánlivě nevinný rozhovor – když se ho guvernér Morris zeptá, zda je ještě svobodný, odpoví mu, že je ženatý s jeho kampaní. Sice se zdá, že je jeho odpověď vtipnou nadsázkou, ale ukáže se, že spíše opak je pravdou. Meyers se pak i kvůli vlastní ješitnosti dostane do kontaktu s demokratickým protikandidátem, což ho stojí místo. A nakonec se vše zvrátí poté, co se do děje zaplete mladá stážistka, se kterou má Meyers milostný poměr... Víc už se však nesluší prozrazovat. Snad jenom to, že je skvělé sledovat, jak Clonney citlivě zaznamenává proměnu pro věc zapáleného a slušného mladíka v nebezpečně umanutého jedince, který je ochoten pro ukojení svých představ udělat téměř cokoli.

Více na Houser.cz .