Černobílý svět: Samolibá ušlechtilost

Oscarový kandidát vzpomíná na útisk černošských žen na americkém Jihu s nepřijatelně triviálním sentimentem.

Život pro černošské služebné na jihu USA v roce 1963 nebyla žádná pohádka. Místo vlastních potomků musely vychovávat bílé děti a nemohly při tom používat ani stejný záchod jako jejich snobské zaměstnavatelky. Pak přišla jedna odvážná dívka prosta předsudků, která chtěla napsat knihu o jejich životě, názorech a pocitech, přestože tím poruší zákony rasistického státu Mississippi.

Melodrama podle knihy Kathryn Stockett, jednoho z řady amerických bestsellerů, natočila kamarádka autorky Tate Taylor. Díky svému překvapivému letnímu úspěchu v amerických kinech a šlechetnosti, která z něj přetéká, se zařadilo na přelomu roku mezi oscarový výběr.

Pohled bělošek na problém černošek

Stockett i Taylor vyrostly v 60. letech na Jihu jako bělošky. Na jejich filmu to je poznat. Postavy vidí stereotypně a dobu svého dětství sentimentálně. Americký jih začátku 60. let, vykreslený nejpečlivěji v kostýmech, účesech a výpravě, tedy vnějškově, se před námi zjevuje v ospalém tempu nostalgie a tak tradičně, že působí jako klidné místo, i přes rasistické urážky a vraždy, které se tu dějí (fyzické násilí vždy jen nepřímo). Černobílý svět je melodrama ubezpečující přítomné, že dobří lidé vítězí, za cenu určitých osobních ztrát. Film uslzený, ale nikoliv nepříjemně tragický. I matce hlavní hrdinky, postižené rakovinou, se ke konci přece udělá lépe.

Černobílý svět taky patří k těm ženským filmům, kde muži hrají jen roli statistů, dokonce i prezident Kennedy, jehož úlohu v nastolování občanských práv tady přebírá emancipovaná Skeeter (sympatická Emma Stone), aspirující spisovatelka, kterou jedna stará černoška vychovala jako upřímnou čestnou dívku.



Více na Houser.cz .